110 let

Sboru dobrovolných hasičů

Ve Vranově

Mgr. Václav Škvor

Vydal SDH Vranov 2002

Úvodem

        V době, kdy obec slaví 650. výročí první písemné zprávy o Vranovu oslavuje Sbor dobrovolných hasičů ve Vranově 110. výročí svého založení. Touto knížečkou chceme připomenout, že více než stoletá činnost SDH Vranov představuje jednu z nejvýznamnějších kapitol v celých dějinách obce. Nebylo v obci jiné organizace, jež by 110 let přežila a udržela sou životaschopnost a aktivitu přes všechny zvraty a kritická období uplynulého století. Oceňujeme, že díky vytrvalosti, svědomitosti a obětavosti desítek hasičů a jejich činovníků zde vždy byla a je instituce, ochotná a schopná pomoci bližnímu v nejtěžších osobních životních situacích.

        Vzdáváme tímto textem hold a poděkování všem zakládajícím a zasloužilým hasičům, kteří již nejsou mezi námi. Zároveň na příkladech slavné historie sboru chceme posílit hrdost současných hasičů na tuto minulost a zároveň odhodlání k důstojnému pokračování v záslužném díle svých předchůdců.

        K tomu, aby se nám podařil pokus vytvořit obraz 110leté činnosti nám napomohly cenné dokumenty, uchovávané vedením sboru, zvláště knihy zápisů ze schůzí a bohatá korespondence výboru, kterou s nevšední mravenčí pílí shromáždil a uspořádal Jiří Krátký. Děkujeme laskavému čtenáři za pochopení a omlouváme se za neúplnosti a nepřesnosti, které v textu snad najde. Byly zpravidla způsobeny neúplností a nepřesností některých pramenů.

        Náš dík patří též všem, kteří se postarali o vytištění knížky, zvl. starostovi SDH Vranov Aleši Znamenáčkovi.

                                                                                                autor

        Historie boje proti požárům je bohatá a v podstatě tak stará, jako lidstvo samo. Oheň měl a má v lidské společnosti nesmírný význam, a to jak v hospodářské, tak i společenské oblasti. Ale už od nejstarších dob – doby kamenné – vedle blahodárnosti ohně jako zdroje světla, tepla, ochrany, přípravy stravy, opracovávání surovin – poznával člověk i ničivou sílu ohně – požáry lesa, obydlí. Od prapůvodní ochrany před požárem – což byl útěk z ohroženého místa – se brzy, a to již v raném středověku, objevovaly snahy snižovat požární nebezpečí i vytvořit určitou organizaci při hašení požárů. Obrovské požáry ve středověkých městech – s převážně dřevěnými domy – vedly panovníky a představitele měst k vydávání směrnic, jak požárům zabraňovat a jak je hasit. Tak např. ve statutech města Prahy ve 14. stol. bylo stanoveno jednotlivým řemeslnickým cechům, jak mají být vybaveny k hašení a jaký mají úkol při likvidaci požáru. Každý občan byl povinen chránit svůj oheň, k ohni se nesmělo běžet se zbraní, všichni povozníci byli povinni ihned vozit vodu (jinak jim byl odebrán potah i povoz a byli vyhnáni z města).

        Zvláště důkladné a podrobné byly protipožární instrukce v období 16. a 17. století. Tehdejší komíny, které zvláště na venkově byly upleteny v podobě podlouhlého koše a vymazány hlínou, musely být pravidelně – nejdéle za 4 týdny „vytírány“ a kontrolovány. Při vzniku ohně, požáru byli všichni občané – pod trestem – povinni pomáhat při hašení, které řídili představení měst. Velký význam mělo střežení proti požárům – hlásnými z věží a ponocnými.

        V době osvícené vlády Marie Terezie a Josefa II. v 18. století již byly vydány v celé zemi platné „Řády k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny“, v nichž byla například zvýrazněna i vzájemná sousedská výpomoc mezi vesnicemi a městy a nařízeno, že hašení požáru se musí zúčastnit z každého domu jeden člověk. V „Řádu hašení ohně z 25.7. 1785“, vydaného Josefem II., jsou už uvedeny některé stavební pokyny: vzdálenosti nových staveb, zvl. hospodářských, zákaz dřevěných komínů, zděné nejméně na půl cihly, vzdálenosti hořlavých materiálů od kamen a ohnišť, zákaz střílení v obci a okolí, zákaz svatojánských ohňů, procházení vsí s řežavým uhlím nebo s hořící pochodní, chození po domě, chlévě, stodole a p. s nechráněným ohněm, v ohrožených místech nekouřit, i kdyby fajfka s víčkem zaopatřena byla. Hospodář je povinen 1x za 8 dní komín vymítati ostrým koštětem.

        Vizitace vyšetřování nebezpečí ohně v zimě 2x, v létě 1x za přítomnosti vrchnostenského úředníka, rychtáře a kominíka má být prováděna. K ochraně před ohněm jsou určeni ponocní, v menších vsích jsou povinni střídat se v noci sousedé. Obec se má postarat o dostatek vody k hašení. Pro přípravu případného hašení je třeba, aby hospodáři a pacholci byli předběžně poučeni o svých povinnostech při požáru: „Někteří k posílání sem a tam a k oznamování ohně, někteří k přinášení vody a dovážení plných štoudví, jiní k opatrování obhájených věcí a zase jiní k hašení, k otloukání a k strhování. Každý rok to má být sousedům připomenuto.“ Hašení má řídit rychtář, konšel, panský úředník a dbát o zachování pořádku při zachraňování hodnot.

Začátky hasičských organizací

        Technická revoluce na přelomu 18. a 19. století ovlivnily i rozvoj požární techniky a organizace, která však vyžadovala i odbornou obsluhu. To vedlo k tomu, že ve velkých městech a závodech, kde se nacházely parní stříkačky, byla ustavovány skupinky profesionálních pracovníků – první placené požární sbory.

        V menších městech a místech, která neměla prostředky ke zřízení profesionálních hasičských sborů, začalo postupně docházet k ustavování dobrovolných hasičských sborů, protože účinnost hašení závisela na tom, zda hasí lidé náhodně se sběhnuvší, anebo lidé aspoň částečně odborně připravení, ovládající náročnější požární techniku.

        První český dobrovolný hasičský sbor vnikl roku 1864 ve Velvarech, kam přivezl zkušenosti z práce ochranných hasičských sborů v cizině, zvláště v Hamburku, občan Karel Krohn. Byly zde v městečku radou schváleny a vyhlášeny „Stanovy dobrovolného hasičského sboru ve Velvarech“, o jejichž zapůjčení v dalších letech žádala i řada dalších měst, mezi nimi i Benešov.

        V této době vrcholícího národního obrození a rozvoje českého společenského a kulturního rozvoje sehrály hasičské sbory i významnou roli v národní osvětě, ve vzdělávání, rozvoji knihoven, ochotnického divadla apod.

        V zájmu jednotného řízení se brzy začaly jednotlivé hasičské sbory spojovat v okresní a župní hasičské jednoty, což vyvrcholilo v březnu 1879 v Praze, kde zástupci župních a okresních hasičských jednot vytvořili „Ústřední zemskou hasičskou jednotu království českého“. Do roku 1881 sdružovala 41 jednot, 551 sborů a 32 358 členů.

Od založení SDH ve Vranově

        Také ve Vranově našla myšlenka založení dobrovolného hasičského sboru úrodnou půdu. O přípravách svědčí i pár dokumentů již z r. 1891, kdy 8.2. Karel Bárta účtuje (ještě neexistujícímu sboru) 10 K za zhotovení 16 čamar. Na 14. února 1892 zve Josef Kodet z Vranova a Josef Klauz a Josef Znamenáček z Bezděkova občany na schůzi pro zřízení sboru hasičského.

        22. dubna 1892 c.k. okresní hejtman sděluje úředně p. Konášovi, že c.k. místodržitelství zakázalo založení dobrovolného hasičského sboru ve Vranově, a to pro nedostatky navržených stanov. Po opravě a doplnění stanov obdržel p. Konáš od c.k. hejtmanství dopis, že c.k. místodržitelství založení „Dobrovolného hasičského sboru ve Vranově“ nezakazuje.

        „Svornost, vzájemná láska, bratrství. Smysl pro kázeň, snaha po dalším odborném vzdělání – vlastnosti českého dobrovolného hasičstva, jichž se stále domáhejme!“

        Psáno ve Vranově 23. června 1895 u příležitosti přehlídky ctěného sboru, již s potěšením vykonal:

                                                 Jak. Al. Jindra z Počátek

                                                 Zemský dozorce hasičský

        Tato slova zapsal vysoký hasičský hodnostář ve velký a slavný den pro vranovský dobrovolný hasičský sbor, kdy ve třetím roce své existence na velkém župnímsjezdu přivítal a hostil bratrské sbory župy Benešov – Maršovické.

        Celá historie hasičského, požárního sboru ve Vranově tato slova naplňovala skutky.

        Před 110 lety – 17. července 1892 se 21 občanů naší obce sešlo na ustavující schůzi, na níž se rozhodli založit sbor dobrovolných hasičů ve Vranově. Stalo se to v místnosti staré části budovy obecního úřadu, místního pohostinství, vranovského hostince, „arcivévodské restauraci“.

        Čelnými funkcionáři sboru byli zvoleni lidé, kteří tvořili na tehdejší vesnici vedoucí živel, a to jak hospodářsky, tak i politicky a kulturně. Předsedou sboru byl zvolen Frant. Vaněček, majitel parní pily v Zahořanech, velitelem Josef Znamenáček, rolník z Bezděkova, podvelitelem Josef Kodet, rolník z Vranova, jednatelem Petr Kudrna, řídící učitel, pokladníkem farář Filip Konáš a správcem hasičského náčiní kovář František Micka.

        Ve funkci předsedy sboru byl Fr. Vaněček v r. 1897 vystřídán Josefem Znamenáčkem z Bezděkova, a ten v r. 1902 řídícím Petrem Kudrnou. (Od r. 1903 bylo podle stanov od volby předsedy upuštěno – sbor navenek zastupoval velitel.)

        Prvními veliteli byli po Jos. Znamenáčkovi Rudolf Vaněček (předsedův syn) a Josef Janoušek (který byl od r. 1906 také starostou obce), funkci podvelitele zastával dlouhou řadu let Josef Kodet. Jistě nám ani dnes není nijak divné, že funkci jednatele vykonávali učitelé Petr Kudrna a Frant. Šusta a funkci pokladníka zase místní faráři – Filip Konáš, Frant. Čihař a František Regál. Po Fr. Mickovi byl velmi svědomitým správcem hasičského náčiní Josef Končel. Sborovým hudcem (trubačem) byl Jan Zach

        V roce 1902 žádá sborový hudec Jan Zach o zakoupení nového náhubku k hasičské křídlovce. To svědčí o tom, že i tato funkce ve sboru existovala od nejstarších dob (asi od r. 1893, kdy žádá sbor obecní zastupitelstvo, „aby zařídilo pomůcku každodenní kvůli oznámení požárů“).

        Velmi důležitou, ba životní otázkou sboru byla sborová pokladna. Zápisy ze schůzí dosvědčují, co starostí měl výbor a celý sbor, aby do ní získal tolik prostředků, kolik jich bylo třeba k řádné činnosti sboru, k získání stejnokrojů, výzbroje, cvičiště, hasičské kolny apod.

        Jaké byly zdroje příjmů předchůdců našich hasičů? Byly to příspěvky přispívajících členů, výtěžky plesů ( z hrubého výtěžku plesu v r. 1895 z 57 zl. zůstal po odečtení režie ve sborové pokladně čistý zisk 21 zl.), příspěvky od obce, od pojišťovacích společností za úspěšné zásahy při požárech. Tak např. v březnu 1893 benešovská filiálka pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta v Terstu „věnovala 30 zl. za činnost při požáru povstalém dne 5.3. v Zahořanech“. Na žádosti sboru byly poskytovány podpory od Zemského výboru z hasičského fondu. Někteří, zvláště zámožnější členové poskytovali zdarma sboru materiál, nebo některé práce.

        Tak už v roce 1892 řídící učitel Jan Pešek z Ondřejova daroval sboru spolkové knihy (jednací protokol, účetní knihu a knihu členů), předseda pořídil svým nákladem tři lezecké žebříky, daroval potřebné dříví (v ceně 48 zl.) na postavení cvičiště, hospodáři propůjčili povozy a potahy k odvozu materiálu na stavbu hasičské kolny, podařilo se získat i některé podpory od zemského výboru českého hasičstva.

        V r. 1903 se hasičské leziště rozpadávalo, bylo vydraženo za 7 K 20 h a obci dána žádost o nové leziště.

        V prosinci 1892 výbor rozhodl najmout pivní a kořaleční krejcar pro rok 1893 do výše 150 zl. S tím, že čistý výtěžek půjde na zakoupení stříkačky (byl to druh daně ze spotřebního zboží).

        Došlo však i na to, že si sbor v Hospodářské záložně v Benešově vypůjčil a ručiteli byli tři funkcionáři výboru.

        Proto jistě pochopíme i radost jednatele, s jakou do zápisu z výborové schůze 29.1. 1901 připsal: „Velitel Janoušek přinesl 50 K od obce vranovské na žádost z r. 1898 sboru povolených (byla to doba, než je sbor dostal!!). Konstatuje se, že sbor má dnešního dne na hotovosti 62 K 45 h. (A žádné dluhy. Nazdar!)“.

        Klíčovou otázkou sboru téměř od začátku byla stříkačka. Začátkem roku 1893 se vyjednává s obcí přestavlckou o přenechání starší stříkačky „za mírných podmínek“, ale už v červnu má sbor stříkačku novou za 611 zl. 60 kr. Peníze byly získány z různých příspěvků (od obce – 45 zl., od „Jeho Jasnosti knížete pána“ 20 zl.), od dvou pojišťoven, ale také z půjček ze záložny i od členů. Stříkačku dodala osvědčená „c.k. privilegovaná továrna na stříkačky, čerpadla a hasičské náčiní R. A. Smekal“ z Prahy Smíchova, která získala na zemské výstavě 1891 čestný státní diplom. Od ní již v r. 1892 mnohé hasičské potřeby a nářadí byly sborem zakoupeny.

        Nová stříkačka byla čtyřkolová s měděným větrníkem a regulátorem, s dvěma mosaznými cylindry 110 mm v průměru, s dvěma písty kovovými, jednoproudní, s jedním kohoutem, pro naplnění a spuštění vody, železnou pákou, pak: patentní přístroj proti zamrznutí klapek s tekutinou, obloukový závěr kůželů, přední sedadlo polštářované, ztužená páka, 1 pochodeň na petrolej, nápis na stříkačku „Zakoupeno sborem dobrovolných hasičů ve Vranově 1893“.

        S příslušenstvím 4m spirálních savic pryžových, chránícíšňůrou omotané, s 2 šroubeními o 2 dílech, 100 m konopných hadic v 5 dílech s pěti šroubeními vídeňského normálu, 2 m o 1 díle příruční hadice s 1 šroubením, 1 koncová roura, 3 hubice, 1 měděný rákosem opletený koš sací se zámyčkou zpáteční, rozličné klíče, 2 kladiva, 1 konévka na olej a 1 smyčka s karabinkou ku savici.

        Na 16. dubna 1893 vyslala firma svého zástupce k odzkoušení stroje. Za stroj firma se zaručila na 5 let. (Stříkačka byla péčí členů sboru opravena a v současné době by byla schopna provozu.)

        V dubnu 1895 ze šesti návrhů na vhodné místo pro stavbu kolny na stříkačku vybráno místo u vranovského křížku. Rozpočet na stavbu 7,20 m x 2,70 m ve výši 120 zl. zpracoval stavitel Novák, za 115 zl.Stavbu převzal a zavázal se ji dokončenou odevzdat do 20. června 1895 (kdyby nebyla včas odevzdána, souhlasil s penále denně 5 zl.).

        Obětavost činných členů se zase projevila v postoji k výcviku a k účasti na různých akcích, zvláště každý rok na župních srazech po celém okrese. Prvním cvičitelem byl učitel F. Šusta. Že se cvičilo důkladně, svědčí např. i zpráva z valné hromady v únoru 1896: konáno 26 cvičení, ze 17 činných členů průměrná návštěva 14 mužů, cvičeno bylo důkladně, požáru v místě nebylo ani přes pole, vzorná kázeň.

        Na této valné hromadě byl hodnocen i sjezd župní jednoty Ostromeč konaný 23. června 1895 ve Vranově. Pro zajímavost si připomeňme jeho program:

                                o 5. hodině ranní     -       budíček

                                o 1/2 9                     -       uvítání sborů ve Vranově

                                o 1/2 10                   -       Mše v chrámu vranovském

                                                                        Uvítání sborů panem obecním starostou.

                                o 1/2 11                   -       valná schůze župní

                                o 12 hodině             -       společný oběd

                                Odpoledne ve 3 hodiny veřejné cvičení místního sboru:

a)   školní na cvičišti

b)   praktický útok

-   posouzení činnosti výboru, odměna míst. sboru

-   defilace sborů

-   zahradní koncert a volná zábava

Vstupné 10 kr., členové ve stejnokroji zdarma, obědy 50 kr. Uvedeny příjezdy i odjezdy vlaků do Čerčan od Prahy a Tábora a zpět.

Hodnocení bylo velmi pochvalné, zvl. velitel, podvelitel, cvičitel, i mužstvo, „které si nedopřálo ani nedělního odpočinku“.V bohatém programu předvedli místní hasiči i cvičný útok k „požáru“ na domě tkalce Zacha.

        O něco později – v r. 1897 – byla na návrh cvičitele Šusty lezcům, kteří se při tomto cvičení vyznamenali, udělena hodnost nadlezců (a to Hynku Znamenáčkovi, Karlu Znamenáčkovi, Josefu Vomáčkovi a Josefu Šestákovi).

        Funkcionáři i činní členové sboru se sami pilně účastnili i župních sjezdů v jiných obcích – např. 1894 v Mrači, 1897 v Petroupimi, 1899 v Bukovanech, 1900 ve Václavicích, 1901 v Týnci n. Sáz., 1902 v Bedrči, 1903 v Okrouhlici. Dva členové (Fr. Šusta a Jan Šesták) se zúčastnili dokonce ve dnech 15.-17. srpna 1903 všeslovanského hasičského sjezdu v Praze.

        Sbor plnil také velmi obětavě svůj hlavní úkol – boj s požáry. Tak v r. 1893 se zúčastnil lokalizace 7 požárů, 1895 vyjel k přespolnímu v Pyskočelích, 1897 u dvou požárů (v Přestavlkách a Mezihoří), 1898 u pěti požárů ( v Mezihoří, Hvězdonicích, v Bezděkově, ve Vranově av Mačovicích, 1899 u dvou přespolních (v Přestavlkách a v Mezihoří), 1900 v Čistci, 1902 les nad Mačovicemi a u Chocerad a požár v Přestavlkách.

        O každé účasti sboru u požáru byl sepsán „Denník požární, zpráva o požáru“. Tak např. o požáru dvou domků v Přestavlkách 27. září 1893 (č.p. 45 – Kateř. Šimkové a č.p. 44 hajného Kuhnela) krytých došky a šindelem se do 1/2 hodiny dostavil vranovský sbor se 14 členy s podvelitelem Kodetem, později se dostavily sbory poříčský, bedrčský, choceradský (bez stříkačky).Nejprvepoužitavoda z voznic, pak voda 100 m vzdálenější ve studni, pak 240 m spojeny 2 stříkačky ze studně a rybníčku. obecenstvo a někteří hasiči pomáhali zachraňovat zařízení (nábytek, peřiny apod.). Shořely střechy a vazby, krovy hořící byly strhány. Okolní budovy doškové byly (po větru) chráněny stříkačkou a hlídkou na střeše. Způsobená škoda na stavení, píci, slámě, obilí odhadnuta na 880 zl., pojištění nebylo, příčina požáru neznámá.

        To jsou údaje, které dokládají, jak obětavě plnil sbor své nejdůležitější poslání – projevit nejvyšší solidaritu v době nejtěžší k sousedovi, i když byl třeba neznám a značně vzdálen od Vranova.

        Od založení sboru příslušela každému hasiči uniforma, jejíž součástí byly kalhoty a čamara. Karel Bárta užil už v r. 1891 16 čamar. V roce 1894 byly pořízeny nové včetně kalhot, na jejichž zhotovení přispěli i členové a 130 zl. bylo vypůjčeno od hospodářské záložny v Benešově. Ze sukna a ostatního nakoupeného materiálu uniformy ušil krejčí Švanda (za 1 uniformu 2 zl. 60 krejcarů), příslušenství a odznaky dodala firma Alois Bolom.

        Tento tmavomodrý soukenný oblek s čamarou je slavností, pracovní oblek, později pořízený, je plátěný, ušitý krejčím Švandou, u požáru v zimě nebo v noci používají hasiči obleků svých. K označení hodnosti sbor užívá rozdílu v přilbě, výzbroji a v náramenních sponách. V r. 1896 pořídil sbor 22 náprsních pásků z nového stříbra dle předpisu sl. „Zem. úřadu hasič. jednot kr. Českého“ po 18 krejcarech od firmy V.K. Šmakal v Praze. Jednotné předpisové čapky k hasičskému stejnokroji byly pořízeny od firmy K. Janovský, Poděbrady. V lednu 1901 hodlá sbor objednat 17 čamarových garnitur tmavomodrých. Dřívější dodavatel totiž dodal nekvalitní látku, která značně vybledla a olivy jsou otřepané (firma Bolom?)

        V květnu 1901 obdržel hasičský sbor 10 K za úspěšný zásah při požáru 10.5. v Bezděkově v č.p. 3, které bylo pojištěno u „Riunione Adriatica di Sicurta“. Uvedená pojišťovna uznala zásluhy sboru o minimalizaci škody včetně uchránění č.p. 4 v bezprostřední blízkosti požáru a částečně též v uznání škody sboru na sříkačce a hadicích.

        Hasičský sbor byl též pravidelně kontrolován jak ve finančním hospodaření, tak i v péči o inventář. Tak v květnu 1901 např. okresním dozorcem J. Kohoutem, v říjnu pak zemským hasičským dozorcem J. Hubschem.

        Že byl sbor pilný a snaživý v získávání finančních prostředků pro svou činnost dosvědčuje fakt, že celkový příjem jeho z různých zdrojů činil v r. 1901 =2.408 zl. 24 kr., celkové výdaje pak =15.850 zl. 50 kr.

        Hlavním úkolem hasičského sboru byla samozřejmě odborná a fyzická příprava členů k protipožární prevenci a k účinným zásahům při lokalizaci požárů. Vranovští hasiči se pravidelně scházeli ke cvičení na cvičišti, které si vybudovali, fyzickou zdatnost a odvahu posilovali na překážkách a lezišti. Prvním cvičitelem byl učitel Šusta, později hlavní úkol při vedení cvičení připadl veliteli sboru. Pro zdokonalování a sjednocování i výměnu zkušeností měla velký význam účast sboru na župních schůzích a cvičeních, jejichž součástí byly soutěže mezi sbory. Kromě župních srazů se vranovský sbor zúčastnil každoročně od r. 1894 soutěže v některém sboru bratrském – v blízkém okolí (poprvé r. 1894 v Přestavlkách), ale často i ve sborech dosti vzdálených: v Bukovanech (1899), ve Václavicích (1900), v Týnci n. Sáz. (1901), v Okrouhlici (1903), v Mokré Lhotě (1906), v Ondřejově (1902), v Lensedlích (1908), v Popovicích (1911) a p. Po vytvoření okrsků se pak konaly soutěže a srazy okrskové, kde měřilo své síly v soutěžích několik bratrských sborů.

        Také každoroční župní sjezdy se konaly střídavě v různých hasičských sborech a byly příležitostí k měření sil a předávání zkušeností v širším měřítku. Vranov uvítal – jak už bylo uvedeno – na velkém župním sjezdu sbory župy Benešov-Maršovické 23.3. 1895, další župní sjezd ve Vranově se konal 23.8. 1908, jehož se zúčastnila i část župy posázavské.

        V r. 1913 byla župa rozdělena na 4 okrsky, Vranov patřil do župy Petroupimské spolu s Bedrčí, Okrouhlicí, Soběhrdy, Teplýšovicemi a Kozmicemi, župním dozorcem byl velitel petroupimského sboru Klepáč.

        Kromě vzájemné kontroly a srovnávání na okrskových a župních srazech vykonávali odborný dozor nad sbory župní i zemští dozorci. Tak už v r. 1907 župní dozorce po přehlídce konstatoval, že „Sbor dobrovolných hasičů (SDH) ve Vranově nejlépe cvičí ze sborů jeho dohledu svěřených“.

        O dobré pověsti a organizačních schopnostech SDH Vranov svědčí i skutečnost, že členem župního sboru byl zvolen dlouholetý jednatel vranovského SDH učitel Šusta a náhradníkem Jan Šesták, později se stal náměstkem župního starosty jeden ze zakladatelů sboru F. Vaněček, první starosta vranovského sboru a jeho čestný člen.

        K prohloubení a rozšíření hasičské odbornosti přispívaly též časopisy – od r. 1895 „Hasičské listy“, později „Hasičské rohledy“, které sbor odebíral a na návrh jednatele Šusty kolovaly mezi členy. O zvyšování odbornosti se starala též župa, jejíhož školení po 4 neděle se zúčastnili 2 členové sboru: Jan Šesták a František Zach.

        Náročné zpočátku bylo úsilí sboru o to, aby každý činný člen byl opatřen příslušnou výstrojí a výzbrojí: ta se skládala z přilby, čapky, tmavomodré čamary slavnostní, z plátěného světlého obleku pracovního (blůza a kalhoty), pasu, sekyrky bourací, píšťaly; velitel měl navíc trubku povelku, sborový hudec navíc hornu, později trubku signálku („harcovka“). Zpočátku se stávalo, že takto vybaveni nebyli všichni činní členové, takže někdy při různých příležitostech docházelo k půjčování různých částí vzájemně mezi členy.

        V počátcích sboru byl pro jednotlivé činné členy určen druh služby: velitel, četař, cvičitel, zbrojmistr, hudec, nejvíce bylo stříkačníků a lezců (někt. nadlezci), ochránci bývali doplňováni i z členů přispívajících. Nejvýznamnějším zařízením sboru pro boj s požáry byla čtyřkolová ruční stříkačka s koňským potahem pořízená již v r. 1897, k ní v r. 1904 měla již 100 m a v r. 1906 160 m hadic, 4 savice; dále 2 hákové žebříky, 1 lano (smyčku), postupně byly pořizovány stříkačky berlovky (v r. 1942 měli již 4). Včetně leziště k výcviku činila cena veškerého inventáře 1.600 K.

        Na přelomu 19. a 20. století doznal vývoj hasičství v okrese značný rozvoj. Na 20. sjezdu župy v Mokré Lhotě bylo v roce 1906 zastoupeno 23 sborů, župa měla 427 členů, zasahovala od r. 1892 u 318 požárů (164 denních, 154 nočních), z toho 183 obydlí a hospodářských budov, 106 stohů, 7 dvorů, 5 továren, 5 cihelen, 5 mlýnů, 2 mysliven, 2 vodních pil. Za 20 let trvání župy utrpělo při zásazích 86 členů vážnější zranění.

        Rozsah oblasti (obce Vranov), kterou měl hasičský sbor Vranov na starosti v ochraně a likvidaci požárů, ukazuje následující přehled ( z r. 1903):

osada počet č.p. obyvatel osada počet č.p. obyvatel
VRANOV 32 182 LHOTA VR. 27 147
BEZDĚKOV 17 119 MAČOVICE 16  110
BUČINA 5 20 NAHÁČ 2 7
DOUBRAVICE 3 27 OUDOLNICE 8 51
HVĚZDONICE 10 62 KLOKOČNÁ 4 19
LEVÍN 2 40      
CELKEM 126 798      

        Krom toho byla ještě řada budov hospodářských, téměř u každého č.p.

        Spodní stavba budov byla sice většinou kamenná, mnoho domů ale stále dřevěných, krytých většinou došky nebo šindelem, střechy z tašek většinou výjimkou. Není proto divu, že v oné době propukalo dosti požárů, u nichž SDH Vranov zasahoval a zachraňoval hodnoty materiální ale i lidské.

        Od roku založení 1892 se vranovský SDH zúčastnil do r. 1907 likvidace 33 požárů, z toho 11 nočních. Z toho 8 požárůbylo v obci (z nich 3 v Bezděkově), ostatní v okolí, nejdále v Ondřejově a Pyskočelích. 11x hořelo obytné stavení, 8x hospodářská stavení, 1x mlýn (v Poddubí), v ostatních případech šlo o požáry lesa, stohu apod.

        Málokdy byla příčina požáru objasněna, nejčastější příčinou pravděpodobně byla lidská neopatrnost, výjimečně blesk nebo dokonce žhářství. Hasiči poskytovali kromě protipožární také jinou technickou pomoc – např. při záplavách, při čerpání studní apod.

        Zásahy hasičů bylo zachráněno mnoho materiálních hodnot, zařízení, nábytku, ale i sousedních budov.

        Vedle příspěvků od pojišťoven za úspěšné zásahy hasičů přispívali někdy do pokladny SDH i majitelé postižení požárem (p. Znamenáček z Bezděkova v r. 1898 20 zlatých, v r. 1905 p. Janoušek z Oudolnice 10 zlatých apod.). Byl to významný příspěvek do pokladny sboru, který si největší část finančních prostředků musel získávat z vlastních zdrojů (přispívající členové platili 1. zl. ročně), subvencí od zemských a obecních úřadů ( v r. 1893 150 zl., v dalších letech pak vesměs po 50 zl. = 100 K).

        Až do r. 1918 byl hasičský sbor ve Vranově jedinou společenskou organizací, ale také po celých 110 let své existence nikdy nepřestal pracovat.

        Vedle své hlavní záslužné činnosti ochrany a boje s požáry byl Sbor dobrovolných hasičů ve Vranově vedle školy a kostela hlavním nositelem a organizátorem společenského, osvětového a kulturního života v obci.

        Sborová knihovna byla založena z podnětu prvního starosty sboru F. Vaněčka, který se zavázal odbírat hasičskou knihovnu a věnuje ji sboru. O její rozmnožování se dále starali učitelé P. Kudrna a Frant. Šusta, kteří byli zároveň jednateli výboru. V r. 1910 má již knihovna 45knih, z nich 25 zábavných, 40 stálých čtenářů a na 600 výpůjček zarok ( v knihovně jsou spisy Třebízského, Hermana, Jiráska, Klecandy apod.). Kromě toho si sbor půjčuje putovní soubor knih od „Vzdělávacího sboru pro okres Benešov“, jehož je členem (vranovský SDH v něm zastupuje jednatel uč. Fr. Šusta). Z něho se za rok realizuje na 140 výpůjček. Prostřednictvím „Vzdělávacího sboru“ organizují vranovští hasiči též přednášky pro veřejnost, v r. 1911 „O práci kulturní v městě a okrese“, v r. 1912 „O mistru Janu Husovi“ a „Osvětou k svobodě“ s promítáním, „O škůdcích zdraví lidského“, „O alkoholismu“, „Čím se živíme“ apod.

        Hasiči se zúčastňovali všech významných společenských, kulturních i náboženských událostí, ukázněné uniformované jednotky hasičů dodávaly lesku těmto slavnostem. Byly to např. různé slavnosti bratrských sborů (svěcení stříkaček, hasičských zbrojnic apod. 1897 ve Věřicích, 1898 v Třemošnici, Maršovicích a Vodslivech), ale i účast na slavnostech vyšší, dokonce národní úrovně jako „Poutě Čechovy v Ostředku“, kde byla uctěna památka našeho významného rodáka, básníka, spisovatele a vlastence v r. 1909, 1911, 1912.

        Často hasiči vystupovali při různých významných dnech a událostech vztahujících se k císařskému habsburskému dvoru a jeho členům.

        Toto vystupování nabylo takové šíře, že valná hromada Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého v r. 1908 vydala „Řád o veřejném vystupování sborů dobrovolných hasičů“. V něm stanovila, že hasiči smějí vystupovat ve stejnokroji při hasičských akcích, schůzích, plesech, výletech, slavnostech národních, při pohřbech činných členů (v přilbě a výzbroji), zakládajících, čestných a přispívajících (a jejich manželek) ve stejnokroji s čapkou, vynikajících osobností hasičských, vlasteneckých a národně zasloužilých, ale nemají vystupovat při méně významných stofážích místního významu (osobních, rodinných, průvodech a zábavách poutních a posvícenských, pohřbech nečlenů zejména za odměnu),a zejména při táborech a politických shromážděních a také při slavnostech a průvodech církevních bez rozdílu vyznání.

        Zejména tento poslední zákaz vzbudit vzrušenou debatu na valné hromadě SDH Vranov dne 2.2. 1909, z níž vyšel protest proti tomuto zákazu. A protože se takových protestů z různých hasičských sborů sešlo u Zemského výboru hasič. jednoty mnoho, byl tento zákaz z ostatních odvolán.

        Vranovský SDH se od svých počátků aktivně účastnil všech významných církevních slavností a událostí, a to nejen doma. Hasičská jednotka ve svátečních stejnokrojích se na pozvání zúčastnila často i slavnostních událostí bratrských sborů i obcí. Tak v r. 1897 to bylo při svěcení kapličky na Čistcích, v r. 1899 v Přestavlkách. Sbor nikdy nechyběl při slavnosti Vzkříšení a při přípravách a účasti o Božím těle. Když v srpnu 1892 odcházel p. farář Konáš na děkanství mnichovické, byl doprovázen banderiem na koních, ale také „nově utvořeným hasičským sborem vranovským“ (jehož byl prvním pokladníkem). Jeho nástupce p. František Čihař byl pak uvítán před kostelem špalírem hasičů s lampiony. Stal se novým pokladníkem hasičského sboru na dalších 5 let. Také on, když odcházel do Chocerad, byl doprovázen hasičským sborem, hudbou a školní mládeží.

        Jen stejné přivítání nového p. faráře Fr. Regála se nepovedlo: místo aby jej vítací průvod přivedl z Chocerad, přešel nový p. farář z Ondřejova přes Poddubí a Bezděkov do Vranova pěšky, takže „vítací“ průvod přivítal ve Vranově on sám. Také on pak po 5 let vykonával v hasičském výboru pokladníka. Vyprovázení a vítaní střídavších se duchovních stalo se tradicí místních hasičů.

        Významnou událostí pro celou obec i farnost v květnu 1914 byla generální vizitace a biřmování kardinálem arcibiskupem Lvem ze Skrbenských. Příprav, stavby slavobrány a posléze i slavnostního rozloučení se zúčastnil celý hasičský sbor. Také slavnostní bohoslužby k 50 letům panování císaře Františka Josefa I. v r. 1898, smuteční mše sv. po zavraždění císařovny Alžběty v Ženevě téhož roku a slavnostního zasazení 6 akátů na počest 50letého kněžství Pia X. a 60letého císařova panování v r. 1908 se vranovští hasiči zúčastnili a samozřejmě i dalších významných církevních slavností podle pokynů c. k. úřadů.

        Vranovský hasičský sbor nikdy neopomněl důstojně se rozloučit a doprovodit svého zemřelého člena (i příslušníka rodiny) na jeho poslední cestě. Zvláštní péči tomuto smutnému úkolu věnoval, když se jednalo o zakládajícího a zejména zasloužilého dlouholetého člena. Tak tomu bylo v r. 1904 při pohřbu prvního starosty sboru Františka Vaněčka, náměstka župního starosty, zakládajících členů Josefa Kodeta (1905), Josefa Končela (1901), Josefa Znamenáčka (1909), Jana Zacha (1910), Hynka Znamenáčka (1911), Ferdinanda Baumla (1907), Františka Kováře (1912), Františka Micky (1914), Josefa Musila (1915). Sbor se od svého založení do 1. světové války zúčastnil ještě 15 pohřbů svých členů, přip. jejich manželek. Tato pieta patří k nejvýznamnějším projevům lidskosti a kulturnosti.

        Sbor dobrovolných hasičů ve Vranově jako jediná v tehdejší době společenská organizace se starala též o rozvoj kultury v obci ve všech tehdy možných oblastech.

        Mezi nejvýznamnější společensko-kulturní události patřily tradiční hasičské plesy. Konaly se každoročně v lednu ve chvojí vyzdobeném sále hostince u Váňů. První ples se uvádí v r. 1895, hudba byla místní, vranovská, pod kapelníkem Bubeníkem, jehož hudebníkům bylo zaplaceno 15 zl. 50 kr. ( z hrubého výtěžku 57 zl. 71 kr., - vstupné bylo 1 zl.). Hosté s rodinami byli zapisováni do listiny u vstupního stolku. Z listin je patrno, že plesu bývaly přítomny i významné osobnosti jak místní a někdy i sousední p. farář, obecní i osadní starostové, správci velkostatků Levín a Zahořany, lesní i hajní, někdy strážmistr, místní i sousední učitelé, zástupci blízkých bratrských sborů, hostinští z okolí a dokonce i z Benešova (p. Heller, hos. „Na nové“) a další čestní hosté, včetně panských úředníků z Komorního Hrádku ilékařů z Ostředka a Poříčí nad Sáz. To dokazuje, jakvýznamnou společenskou událostí pro celé okolí byl ples vranovských hasičů. Časem vznikla i tradice zvaní na ples, kdy dvojice hasičů v jednotlivých osadách zvaly občany osobně, významnější vzdálenější hosté bývali zváni pozvánkami poštou.

        Poslední z každoročních plesů do 1. světové války se konal v r. 1915 z pochopitelných důvodů.

        Čisté zisky z plesů byly jedním z nejvýznamnějších finančních zdrojů hasičského sboru, zvláště když se výnosy zvýšily zavedením tomboly, pečeného cukroví darovanéhočlenstvem a také prodejem kotilionů. Do r. 1900 ve zlatkové měně bývalčistý zisk kolem 20 zl., od zavedení korunové měny (a vstupného2K,pro členy 1K) se pohyboval čistý zisk od 40 K do 80 K ( v r. 1906 a 1914).

        Vedle finančního efektu měly plesy, ale také pouťové a posvícenské zábavy, téměř každoročně pořádané, velký význam pro rozvoj společenské kultivovanosti a také sousedských vztahů.

        Pro ty, kdo si pamatují malé rozměry sálu dřívějšího vranovského hostince, „arcivévodské restarace“, je obdivuhodné (a pro dnešní mládež nepochopitelné), že mohl tento sálek stačit k zábavě pro např. 60 platících hostů (spolu s rodinnými příslušníky nejméně dvojnásobek).

        I v těchto náročných prostorových podmínkách se vranovští hasiči dokázali věnovat dalšímu oboru – ochotnickému divadlu. Jeviště s ostatním zařízením museli hasiči pro každé představení postavit z prken, látek, kulisy vyrobit nebo vypůjčit. S výrobou kulis pomáhal nejčastěji bezděkovský kolář p. Drbohlav. Nejživější ochotnickou činnost sbor vyvíjel mezi oběma válkami a po 2. svět. válce, kdy se svými přestaveními vystupovali a v některých sousedních obcích.

        K uvítání nového roku často sbor uspořádal veselou silvestrovskou zábavu, v některých letech dožínky a většina slavnostíbývala zakončena taneční veselicí hlavně pro mládež. Na plesech, pouťových a posvícenských zábavách zpočátku účinkovala místní hudba vranovská s kapelníkem Bubeníkem, později kapela p. Kučery z Vodsliv.

        Kromě cvičení okrskových a župních a dalších slavností v okolí v rámci župy měl vranovský sbor své zastoupení i na akcích a slavnostech celonárodních, např. poutích do Ostředka, rodiště Svatopluka Čecha. Členové sboru Frant. Šusta a Jan Šesták se zúčastnili v srpnu 1903 Všeslovanského sjezdu hasičstva v Praze, na hasič. sjezdu a národopisné výstavě 1896 bylo 17 vranovských hasičů, kteří též navštívili divadlo. Sbor byl pozván i na kladení základního kamene k pomníku M. Jana Husa v Praze 5.7. 1903.

        O mohutném rozvoji hasičství v celonárodním měřítku svědčí některé údaje: už na 1. celonárodním sjezdu v r. 1891 se zúčastnilo na 17 000 hasičů z Čech a Moravy, 2. sjezdu u příležitosti národopisné výstavy v r. 1895 v Praze se zúčastnilo na 13 000 hasičů.

        V r. 1911 bylo v českých zemích 137 hasičských žup, 3858 sborů s celkem 110 801 členem. Sbory se řídily rozsáhlým „Řádem stanovícím opatření ve příčině ohně“ z r. 1912.

        Vranovský hasičský sbor má v r. 1911 18 členů činných, 5 přispívajících a 3 zakládající. Majetek a zařízení tvoří 1 čtyřkolová stříkačka, zbrojnice, 150 m hadic, 4 savice, 1 berlovka, 2 hákové žebříky, leziště, knihovna, výstroj a výzbroj činných členů.

        Za zakládající členy SDH Vranov lze považovat členy vstoupivči do sboru odr. 1892 do r. 1900 (v závorce uveden rok narození):

od r. 1892: Josef Janoušek (1861) 1894: Josef Šesták (1871)
  František Janoušek (1856)   František Brzybohatý
  Josef Znamenáček (1839) 1895: František Řezba (1870)
  Josef Kodet (1862)   Václav Klokočník
  Josef Končel (1859)   Josef Vomáčka (1862)
  František Šusta (1876)   Karel Znamenáček (1865)
  Hynek Znamenáček (1868)   Rudolf Vaněček
  Jan Zach st. (1844)   František Zach (1853)
  František Vaněček (1868) 1896: Josef Musil (1878)
  Josef Klauz (1861)   Antonín Řezba (1873)
  Filip Konáš (farář)   Jan Zach ml. (1877)
  František Hašek   František Regál (farář)
  Václav Moudřík 1898: Jan Šesták (1873)
  František Potůček 1899: Jan Kavka
  Josef Janoušek (1859) 1900: Josef Jukl (1873)
  František Micka   Antonín Vomáčka (1876)

                             

        V dalších letech do r. 1920 prošlo členstvím ve sboru na 60 dalších členů z občanů obce.

        Díky takto doplňované a obměňované členské základně a zvláště pilné, svědomité a obětavé činnosti činovníků výboru mohl SDH Vranov vyvíjet tak bohatou a pestrou činnost.

        Prvním předsedou (starostou) sboru byl Frant. Vaněček, majitel parní pily v Zahořanech (od r. 1892 do r. 1896), pak Josef Znamenáček, rolník z Bezděkova (1897-1901), v r. 1902 říd. učitelPetr Kudrna. Od r. 1903 dle stanov zastupoval sbor velitel. Od r. 1931 byl v obnovené funkci 5 let Josef Janoušek (1931-1935). Nejdéle - 21 let - byl starostou Josef Kodet až do r. 1952. Prvním velitelem byl do r. 1894 Josef Znamenáček, 2 roky Rudolf Vaněček a od r. 1897 Josef Janoušek, rolník z Vranova, rekordních 30 let (do r. 1926). Řídící učitel Petr Kudrna byl prvním jednatelem, do r. 1895, kdy jej vystřídal učitel František Šusta, který tuto funkci vykonával po celých 35 let (od r. 1896 do r. 1930). Patřil tedy mezi nejvytrvalejší a nepečlivější funkcionáře hasičského výboru. Po něm byl 3 roky jednatelem Emanuel Vomáčka, 1 rok Josef Jukl a dalších 18 let do r. 1952 Josef Luxemburk.

        Po prvním pokladníku faráři Filipu Konášovi se v této funkci vystřídali další faráři: F.X. Čihař a Frant. Regál,po nich se na různou dobu stali pokladníky Jan Zach, Josef Musil, Frant. Musil, Josef Bareš, Jaroslav Škvor a pak po celých 26 let (do r. 1964) tuto funkci vykonával Jaroslav Znamenáček, rolník z Vranova.

        Prvním správcem hasičského náčiní byl František Micka, dalších 8 let Josef Končel, dalších 24 let pak do r. 1925 K. Znamenáček a po něm do r. 1935 Josef Luxemburk. Taková dlouholetá stabilita nejdůležitějších funkcí vy výboru SDH byla jednou z rozhodujících příčin úspěšné a pravidelné činnosti sboru.

        První světovou válkou od r. 1914 byla činnost sboru značně ochromena. Do války narukovali K. Řezba, r. Moudřík, J. Řezba, Ant. Klauz, J. Šesták, J. Kodet, V. Janoušek, F. Zach, F. Vejmelka, později J. Luxemburk a A. Váňa.

        Pro oslabení počtu činných členů se sbor neúčastnilcírkevních ani jiných slavností, nebyla konána ani cvičení, pohřbu pokladníka J. Musila 1915 se zúčastnili pouze 4 hasiči v kroji. Na valné hromadě v lednu 1916 bylo přítomno 6 členů činných a 2 přispívající, na valné hromadě v r. 1917 6 členů a v r. 1918 10 členů. Projevil se i nedostatek materiálů, nebyl ani petrolej do lampy u stříkačky a ke svícení vůbec.

        Ze strany c.k. úřadů bylo hasičstvo vybízeno ke službě strážní a samaritánské, v r. 1918 sbor odvedl povinných 5K příspěvku na fond sirotků a vdov po padlých vojínech.

        Přes všechny válečné obtíže ještě v posledním roce války uspořádal sbor 19.6.1918 divadelní přestavení (dekoraci věnoval J. Drbohlav).

        Konec války a vznik samostatného Československa umožnil vytvořit podmínky k dalšímu mohutnému rozvoji hasičství. Ivranovský sbor opět započal s cvičením, jednatel vyzval členstvo „ku konání povinností vlasteneckých, všude konati„národní stráž“ proti podvratným živlům, jež ohrožují pokoj a pořádek v naší obci, zvláště poučováním občanů zamezovat šíření bolševismu v ČSR.“ V r. 1919 sbor provedl v obci sbírku pro Čs. červený kříž ke zmírnění následků války.

        V červnu 1919 na základně usnesení valné hromady Čes. zem. hasičské jednoty vstoupilo čs. hasičstvo – podobně jako sokolské jednoty – do pohotovosti na obranu vlasti proti vpádu Maďarů, maďarské Rudé armády na Slovensko. I ve vranovském SDH byl proveden soupis dobrovolníků pro případ doplnění armády a vojska sokolského (odvedeni Jan Procházka a František Šusta), dále soupis občanů obrany místní a z činného členstva organizována stálá strážní služba bezpečnostní.

        V ovzduší radosti nad vznikem samostatného demokratického státu se sbor vranovských hasičů účastnil i na řadě národních a vlasteneckých akcí a slavností: při hranici na paměť 500. výročí upálení M. Jana Husa, při zasazení desky Svobody na památník padlých ve Vranovské Lhotě 1919 a při obecních oslavách výročí 28. října – státního svátku vzniku ČSR. Na pozvání Místní osvětové komise a organizace Republikánského dorostu se hasiči v slavnostním stejnokroji zúčastnili 6.3. 1921 oslavy narozenin presidenta Masaryka, 24.4. 1921 smuteční slavnosti uctění památky popravených legionářů, 26.6. 1921 oslavy k uctění památky 27 českých mučedníků popravených před 300 lety po Bílé hoře. Na pozvání Zábavného a vzdělávacího kroužku mládenců a dívek ve Vranovské Lhotě pomohli posílit důstojnost oslavy odhalení nového památníku místním padlým vojínům 10.7. 1921. V témž roce se zúčastnili odhalení pamětní desky básníku Svatopluku Čechovi na rodném domě v Ostředku. Všeslovanského hasičského sjezdu v Praze 30.6. a 1.7. 1923 se zúčastnilo 12 vranovských hasičů v čele s velitelem a jednatelem. Na valné hromadě 21.3. 1930 byl vzdán hold zemřelému spisovateli A. Jiráskovi.

        V této době se sbor zúčastnil také různých akcí solidarity: 1921 daroval 25 Kč „Českému srdci pro Slezsko“, v r. 1934 poslal členu SDH, který nesvědomitostí jiného přišel o celé jmění, 10 Kč. V r. 1935 věnoval po 5 Kč Národní jednotě pošumavské, Družině oslepených vojínů a Jiráskovu divadlu v Hronově.

        Samozřejmě hlavní oblastí činnosti sboru zůstal boj proti požárům a příprava na něj, a to jak po stránce fyzické, tak i technické. Kromě obnovení pravidelného cvičení tělocvičného a činností technických se sbor zúčastňoval všech okrskových a župních cvičení, v nichž si ověřoval svou úroveň a získával nové zkušenosti.

        Rostl i počet členů, takže např. v r. 1927 měl 26 členů činných, 17 přispívajících a 1 čestného (Josef Janoušek), v r. 1932 členů činných 27, přispívajících 33 a 1 čestného. Od r. 1935 však začal počet činných členů klesat (v r.1937 - 1939 až na 12), ale přispívajících zůstával přibližně stejný. Projevil se problém věkového průměru, který přes snahu posílit sbor dorostem skončil až po 2. světové válce.

        Proto také výbor SPO usiloval o doplnění protipožární techniky: v r. 1928 pořídil 1 berlovku a v r. 1932 dvě mosazné stáloproudé berlovky, a tím jejich počet zvýšil na celkem 4.

        Od 30. let pak se ve výboru objevovaly návrhy na pořízení motorové stříkačky a nové zbrojnice, což však bylo zatím nad možnostmi sboru.

        V r. 1928 vznikl útvar sborových cyklistů, prvními členy byli Jan Procházka, Bohumil Brambora, Frant. Zach a Karel Znamenáček.

        Dále se obor činnosti podle pokynů župy rozšířil o samaritánskou stráž s vedoucím Josefem Pilátem, který absolvoval župní samaritánský kurs. Tak bylo zabezpečována i zdravotnická první pomoc, pro niž sbor zakoupil i příruční lékárničku.

        Kursu nácviku sekyrkového cvičení se v r. 1933 zúčastnili Frant. Vejmelka a Josef Luxemburk.

        Neustala ani činnost na poli kulturním a osvětovém: v r.1921 SDH zorganizoval přednášku na oslavu arciučitele národů J. Á. Komenského, účastnil se pravidelně nejen významných svátků církevních, ale hlavně národních, z nichž z nejpravidelnějších byla oslava vzniku samostatné ČSR 28. října. Konávala se obvykle (za příznivého počasí) jako tábor lidu před školou ( v případě nepříznivého počasí ve škole). Program obvykle začínal slavnostním proslovem a holdem presidentu Masarykovi, pokračoval písněmi a recitací žáků a mládeže a po projevech zástupců obcí a korporací byl zakončen státní hymnou.

         Pokračovala tradice každoročních hasičských plesů v lednu, v některých letech i maškarních, a také tanečních zábav hlavně pouťových, nejdříve ještě v hostinci u Váňů, pak u Černých a od r. 1935 v hostinci u Šašků.

        Jako hudba se střídaly kapely Kučerova z Vodsliv, Pilátova z Mrače, později to byla nejčastěji kapela p. Pohůnka z Kněžatí. Významný pro sborovou pokladnu býval opět čistý zisk, který se u plesů a zábav pohyboval mezi 700,- Kčaž 1.400,- Kčs.

        V činnosti pokračovali i divadelní ochotníci, v této době je nejčastěji režíroval Josef Pilát, později vynikl Jan Šesták. který pak řadu let úspěšně režíroval i ochotníky Sokola ve Vranovské Lhotě.

        Nelze opomenout pravidelnou účast hasičů na slavnostních vatrách (obyčejně nad Mačovicemi) v předvečer narozenin T.G. Masaryka. Na vatře a tryzně v předvečer pohřbu T.G.M. v r. 1937 měl smuteční proslov Josef Pilát.

        Významnou školou demokracie, odpovědnosti a obětavosti byla činnost výboru SDH a vysoká úroveň schůzové činnosti, zvláště valných hromad. Nebylo náhodou, že v r. 1937 byly uděleny diplomy čestným členům sboru Josefu Janouškovi a Františku Šustovi (říd. učiteli v Čerčanech) za40letou nezištnou práci pro sbor.

        Také 2. světová válka a vytvoření „protektorátu Čechy a Morava“ velmi negativně zasáhly Sbor dobrovolných hasičů a hasičské hnutí vůbec. Nebylo sice zakázáno, neboť protektorátní úřady předpokládaly jeho částečné využití ke svým účelům. Po obsazení země však postupně pozatýkaly řadu různých funkcionářů hasičských orgánů, o nichž (právem) předpokládaly, že by se mohli stát vůdčími osobnostmi odboje. Byly zakázány všechny schůze a povoleny jen „porady“, na kterých protektorátní úřady vydávaly pokyny a povolení k hasičské činnosti. Hasiči měli být využíváni k ochraně důležitých objektů a k zásahům při požárech. Od června do září byli povinni zajistit noční žňové hlídky,měli pomáhat dohlížet na dodržování zatemnění k „ochraně“ před „nepřátelskými“ letci. Poslední okrskové cvičení bylo povoleno ve Vranově v r. 1941. V každém shromažďování protektorátní úřady viděly potenciální odboj. V rámci germanizace musely být hasičské zbrojnice i stříkačky označeny dvojjazyčnými – německo - českými nápisy. V době sílících leteckých náletů spojenců měli hasiči pomáhat při ochraně úrody před účinky zápalných prostředků.

        Hasičské stanovy musely být odevzdány na okresní úřad a veškerá „mimohasičská“ činnost byla přísně zakázána. Hasičům se podařilo v r. 1940 provést větší opravu požární zbrojnice. V roce 1940 byly všechny orgány a základní hasičské jednoty podřízeny generálnímu veliteli a nižším velitelům protektorální policie. Četnické stanice tedy byly povinny dohlížet na dodržování příkazů a nařízeno odstranit vše, co „se nesrovnávalo se současnými státoprávními poměry“, t.j. bývalé výsostné státní znaky - vlajky, stát. znaky, legionářské odznaky, obrazy, štíty, plakáty, razítka s výrazy „čs.“ a „čsl.“, obálky se „starými“znaky, „nevhodné knihy“ a z ostatních odstranit vše, co připomíná ČSR (vytrhat listy, přelepit, začernit), ze spolkových praporů odstranit znak a nápis ČSR. Dvojjazyčnými nápisy označit hasičské zbrojnice a stříkačky : stejně velkými písmeny „Feuerwehr Geratehaus“ - Hasič. zbrojnice; na tmavozelené, černé, příp. šedé barvě stříkaček a motorových vozech na dveřích bílými písmeny s černým stínem vpravo nápis „Freiwilige Feuerwehr Wranow“„Dobrovolný hasičský sbor Vranov“ od úrovně kliky. Zatemnění i na vozidlech (modře zastřený proužek1x6-8 cm u aut, 1x4 cm u motocyklů, zadní světla zastínit shora. Příbytky trubačů – ohlašoven požárů – musí být označeny tabulkou 10,5 x 29,7 cm s nápisem „Feuerwelderstelle“ „Zde se hlásí požár“. V r. 1942 správa českého hasičstva nařídila ve služebním a úředním styku povinný „arijský“ pozdrav zdviženou pravicí (vyškrtnutí „nearijců“ (židů) ze sborů bylo nařízeno už v září r. 1939).

        V r. 1942 nemovitosti a movitosti hasičských jednot převzaly obce (sborům zůstaly jen finance a inventář odborů nesloužící k protipožární činnosti). Sbory se nemají rušit, ale volby činovníků jsou zakázány, dosavadní činovníci zůstávají, vzdát se funkce lze pouze z důvodu vážného onemocnění nebo přestěhování. U nově ustavených základních hasič. jednotek jmenuje sborovou správu okresní hasičská jednota. Při dosažení 60 let nemají být členové překládáni do zálohy ale přidržováni k další povinné hasičské službě. Čepice „brigadýrky“ smějí nosit pouze okresní a krajští velitelé ve styku s úřady a při dozoru. Mění se i stejnokroje: vycházkový barvy khaki, cvičební modrý, látku obdrží jednoty na příděl.

        Byly vydány přísné pokyny k evidenci a hlášení materiálu a financí sboru, k udržování techniky a výzbroje v pohotovosti (1x měsíčně provést 10 min zkoušku stříkačky) k ochraně vodních zdrojů. Benzin se přiděluje na poukazy od okr. hasičské jednoty, je třeba s ním maximálně šetřit, zvl. při cvičných jízdách,zásobu udržovat na 5 hodin činnosti.

        Zvlášť přísné byly pokyny pro období žní. Obecní požární hlídky z řad stálého obyvatelstva určí starosta obce a velitel hasičů. Službu konají ve dne v noci, v hasič. zbrojnici musí být ve dne 1-2 hasiči, v noci 3,z nich 1 na vyvýšeném místě. K vyhlášení požáru nesmí být použito signálu „Letecký poplach“. Aspoň 4 hasiči, schopní ohlásit poplach a učinit první opatření, nesmí se vzdálit z obce. Na vratech zbrojnice musí být informace, u koho je od ní klíč. Přísná byla i preventivní opatření pro stohy, stodoly, hospodářské stroje, pohonné hmoty, hromosvody, mlaty, dozor nad dětmi a cizinci. Vše směřovalo hlavně k ochraně úrody pro válečné zásobování – „řízené hospodářství“.

        Přišly i pokyny k ochraně a první pomoci při užití bojových chemických látek.

        Při nedostatku hasičů k plnění úkolů je starosta oprávněn doplnit počty o pomocné síly z obce a okolí, včetně žen. Když byl 14.2. 1945 při náletu spojenců na Prahu poškozen Hasičský dům, dostaly hasičské sbory povinnost vyslat 1 četu o 10 mužích na 2 dny k odklizovacím a obnovovacím pracem (jídelní misku a příbor s sebou).

        V dotazníku, zaslaném po válce okresním orgánům uvedl výbor hasičů spolu s MNV tyto údaje: totálně nasazeno 11 v partyzán. skupinách 3 v pohotovosti k boji hodin strážní a pohotovostní služby ukořistěno: 4 automobily, 40 pušek, 40 pistolí (předáno sovětské armádě)

        - pomoc potravinami v květnové revoluci: 200 kg pšeničné, 70 kg žitné mouky, 20 kop vajec, 10 kg masa.

        Na příspěvcích pro pozůstalé a vězněné vybráno 800,- Kčs.

        Jen díky značnému obětavému úsilí funkcionářů se podařilo udržet existenci hasičského sboru ve Vranově.

        Odbojovému hnutí přinesli hasiči značné oběti: 2008 hasičů bylo uvězněno, 1042 popraveno, v květnové revoluci padlo 198 členů hasičských sborů.

Po 2. světové válce

        Konec války a protektorátu a významné politické změny vytvořily podstatně jiné podmínky pro hasičské hnutí.

        Hasiči se velmi aktivně zapojili do poválečné obnovy. V závěrečných fázích revoluce a osvobozování pomáhali v očisťování země od zbytků nacistických vojsk a jejich soustřeďování v zajateckých střediscích.Část ozbrojených hlídek, které přejímaly německé vojáky od hlídek hvězdonických a předávaly hlídkám lhotským a dále soběhrdským, tvořili hasiči. Na prvním sovětském tanku, který projížděl obcí a ukazoval cestu, stál hasič v uniformě a třímal v ruce velkou československou vlajku. Hasiči pomáhali při sběru německými vojáky odhozeného materiálu a při zneškodňování zanechané munice.

        Také vranovští hasiči obnovili činnost v celém rozsahu. Pokračovali v této bouřlivé době v udržování pořádku, zvláště v ochraně před požáry, organizovali hlídky, které i v noci střežily obeca úrodu i před případnými žhářskými záškodníky; jen v r. 1945 zajistili 238 hlídek. Zvýšili péči o protipožární techniku, v r. 1946 zakoupili novou kalikovou pokrývku na sříkačku, která se ztratila za pobytu sovětských vojáků v obci.

        Po mnohaletém úsilí se podařilo v r. 1946 zakoupit motorovou stříkačku, jejíž zkouška byla provedena instruktorem firmy Smakal. Stála 52000 Kčs, 100 m hadic k ní stálo 11000 Kčs. Svaz katolické mládeže ve Vranově přispěl 4000,- Kčs, sbor sám pak 8000,- Kčs z vázaných vkladů. 12.5.1946 bylo provedeno slavností svěcení nové stříkačky.

        Už za války byly vytvořeny základy „Národní fronty“, která po válce jako sdružení všech politických stran a zájmových organizací se stala politickým základem lidově demokratického státu. Také hasičská organizace se stala součástí této Národní fronty (NF).

          Po válce se neprojevil ještě příliv nového členstva SDH, v r. 1947 měl sbor 14 členů činných a 21 přispívajících, podstatné rozšiřování členské základny nastalo až v 50. letech.

        Ve sboru byla obnovena hlavní činnost, činnost hasičská:výcvik činných členů jak po stránce fyzické, tak zvláště v ovládání hasičské techniky. Součástí výcviku byly též pravidelné zkoušky motorové stříkačky, aby byla ve stálé pohotovosti.

        Byly obnoveny i styky s bratrskými sbory, zvláště formou okrskových cvičení, která byla prověrkami připravenosti k zásahům proti požárům.

        Okrskového cvičení 22.6. 1947 ve Vranově se zúčastnily hasičské sbory z Přestavlk, Čtyřkol, Hvězdonic a Lštění. Konalo se na Drábově louce nad rybníkem. Po zahájení státní hymnou a zahajovacím projevu starosty J. Kodeta vystoupili starosta okresní hasičské jednoty Mareš aokresní vzdělovatel Přeučil. Pak předseda MNV Vomáčka sboru slavnostně předal motorovou sříkačku. V další části vystoupili hasiči v pořadových cvičeních a družstvo žáků z Přestavlk. Slavnost vyvrcholila ukázkou požárního útoku za použití nové stříkačky.

        Únorový politický převrat v r. 1948 výrazně ovlivnil i činnost a postavení hasičů. Zásluhou rozvážného přístupu funkcionářů obce i sboru nebyl žádný člen „vyakčněn“ jako „nespolehlivý živel“, takže výbor i celý sbor měl i nadále důvěru a své důležité postavení v Národní frontě v obci, kde stále patřil mezi nejvýznamnější organizace NF. To bylo respektováno i tím, že v každých následujících volbách do MNV navrhoval několik svých členů jako kandidáty do MNV.

        Tak jako všechny organizace NF přihlásil se na základě „Memoranda Svazu čs. hasičstva“ i vranovský SDH k nové politice, která se měla realizovat v rámci NF. Jejím znakem bylo i silnější podřízení SDH místnímu národnímu výboru, zvl. v oblasti materiální a finanční.

        V červenci 1948 bylo od MNV Poříčí n. S. za 45000,- Kčs koupeno hasičsko-sanitární auto. Z větší části bylo zaplaceno z prostředků sboru (30000,- Kčs), zbytek hradil MNV. Sbor umožnil používat toto auto i k převozu nemocných k lékaři a do nemocnice.

        V rámci reorganizace okrsků byl v r. 1949 vranovský SDH začleněn do okrsku choceradského, jehož velitelem byl zvolen Jan Šesták.

        V březnu 1951 bylo dosavadní auto hasičsko-samaritánské prodáno a zakoupeno jiné, zachovalejší, se závěsným vozem s příslušenstvím; doplatek byl vyrovnán z hasičské pokladny a z půjčky členů sboru.

        V duchu nového pojetí Národní fronty i SDH rozšířil svou činnost i do jiných oblastí –mimohasičských. Znamenalo to zabezpečovat účast hasičů na manifestacích – zvl. k 1. máji (zpoč. v Benešově, v Choceradech, později v Čerčanech), na Pochodech míru, příp. i na jiných aktuálních politických akcích.

        Novou formou činnosti organizací NF byla též brigádnická pracovní činnost. Vranovští hasiči odpracovali každoročně stovky brigádnických hodin na pomoc JZD (při sběru kamene, při svozu obilí z polí a výmlatu, při sklizni sena z „nepřístupných“ ploch, příp. při jiných zemědělských pracích). Hasiči si též vzali na starost sběr starého železa, v 1. roce akce v r. 1952 odvezli 18 q železného šrotu, v r. 1975 36 q, v r. 1976 26 q. železného šrotu a o sběr ve všech osadách a jeho pravidelný odvoz se starají dodnes. Mnoho pracovních „brigádnických“ hodin odpracovali vranovští hasiči při „národních směnách“ v t. zv. veřejně prospěšné práci. Za rok 1952 to bylo např. 340 brigádnických hodin a jejich počet se každoročně zvyšoval, zvl. např. při přípravách obce na průjezd „Závodu míru“ v r. 1983, při náročných úpravách budovy MNV – bývalé školy (betonové podlahy, rekonstrukce elektrické instalace, akumulační vytápění, celkové zkulturnění) v r.1985, na úpravách hřiště a cvičiště.

        Členové SDH Vranov ale nejvíce hodin odpracovali na výstavbě nové hasičské zbrojnice v letech 1965-1968, kde většina hasičů nejen splnila, ale i překročila svůj závazek odpracovat zde 100 brig. hodin. Celkový počet odpracovaných hodin členů sboru představuje několik tisíc. Ještě větší měrou se podílela místní hasičská jednota na rekonstrukci dosavadního hostince a přístavbě sálu a prodejny, jíž získala obec vskutku důstojný kulturní stánek. Lze říci, že hasiči byli hlavními garanty pro tyto práce a roční počty odpracovaných hodin šly do tisíců (v r. 1978 – 3 048 hodin, v r. 1981 – 3 310 hodin).

        V r. 1974 odpracovali na 1 300 hodin na vnějších opravách budovy MNV (střecha, fasáda apod.).

        Hasiči v obci asistovali též při různých sportovních akcích, v r. 1950 při motocyklových závodech Bezděkov-Doubravice (hasičským vozem a zdravotnicemi), v r. 1964 při průjezdu závodních aut Vranovem (včetně tetrachlorového přístroje v pohotovosti), při průjezdu „Závodu míru“, při veřejných cvičeních (Sokolských dnech) Sokola ve Vranovské Lhotě apod. Hasičským vozem odváželi též nemocné k lékaři a do nemocnice (v r. 1950 – 7x, v r. 1952 – 20x). Zajišťují též pomoc obci i občanům při čerpání studní a jejich čištění.

        Samozřejmě hlavní úlohou sboru zůstávala vlastní činnost hasičská. Nová doba kladla stále větší důraz na vybavení moderní technikou a zvláště zvýšení mobility při případných zásazích. V r. 1956 obdržel MNV pro hasiče nákladní auto OPEL Blitz. Bylo provizorně garážováno ve farské stodole, o které se přepokládalo, že bude přebudována na hasičskou zbrojnici. v r. 1960 na žádost MNV obdržela obec nákladní auto Tatra 805 od ministerstva nár. obrany, které v r. 1961 prošla generální opravou. Dosavadní auto OPEL Blitz bylo předáno do Struhařova, vozidlo Austin-Indian bylo vyřazeno při technické prohlídce. V r. 1962 byla zakoupena pěnotvorná proudnice, přiměšovač. V listopadu 1963 sbor získal novou stříkačku PS-16 v ceně 26000,- Kčs, v r. 1969 dvě radiostanice VKP 050 a v r. 1970 stříkačka generálně opravena a vybavena novým čerpadlem s rotační vývěvou. V r. 1972 měl sbor již 4 krátkovlnné vysílačky, 680 m B hadic a 260 m C hadic, v r. 1973 byl pořízen naviják na stáčení hadic (a filmová kamera).

        V r. 1982 převzala MJ vozidlo Robur vč. nové motorové stříkačky PPS-12; vozidlo bylo následně přebudováno na speciální automobil pro požární ochranu. V r. 1985 se díky pomoci MNV podařilo získat starší speciální požární vozidlo Avia 15, které bylo podrobeno generální opravě. Na požární zbrojnici byla instalována elektrická poplachová siréna. Od r. 1987 pak vranovští hasiči vlastní nové speciální požární vozidlo příslušně vybavené.

        Modernější technika vyžaduje stále náročnější obsluhu. Sbor jí věnoval patřičnou péči a také rozšiřování členské základny. V r. 1953 má již sbor 53 členů, z toho 35 mužů, 9 žen a do tohoto počtu patří též 9 získaných chlapců – žáků do 12 let a brzy se podařilo postavit i družstvo žákyň. Tak vranovský sbor získával novou „mladou“ krev do svých řad.

        V r. 1952 se konala I. celostátní konference československého hasičstva, kde delegáti více než 400 000 hasičů zvolilo nový ústřední výbor, na jehož působení došlo k přejmenování této organizace Národní fronty na Československý svaz požární ochrany, jehož I. sjezd se konal v r. 1956.

        Stanovilpro požární sbory i úkoly, které dosud plnily orgány státní správy v prevenci, přípravě občanů k požární bezpečnosti, výcviku a školení, péči o požární techniku, vodní zdroje a ke zvýšení akceschopnosti požárních jednotek. Byl vytvořen institut okresní inspekce požární ochrany, požární jednoty se tím dostávaly do větší podřízenosti správních orgánů i vyšších orgánů požárnických. Značně se zvýšila administrativa, místní jednoty byly zaplavovány spoustou různých pokynů, často zbytečných, ale i příkazů a nařízení, často formálních. Možno říci, že vranovští požárníci, díky svým dlouholetým zkušenostem a tradicím nepodlehla zcela těmto tlakům a v těchto podmínkách si udržela svou činorodost, ale i ji dále rozvíjela.

        Nová soutěž „Vzorný požárník“ měla přispět ke zvyšování úrovně vědomostí a dovedností jednotlivých požárníků i celých místních jednost. Tato soutěž motivovala členy sboru ke zvýšení snahy o dokonalejší fyzickou a odbornou připravenost, k pravidelné účasti na teoretickém i praktickém výcviku.

        Průkopníkem v obnově okrskových soutěží byla MJ SPO Vranov, kde v r. 1952 znovu ožila tato tradice měření sil a hodnocení výsledků. Na okrskové soutěži v r. 1953 převzalo odznak „Vzorný požárník“ 7 mužů a 7 žen. Program srazu obohatila i ukázka činnosti vodního děla benešovských požárníků.

        V soutěži obsadily první místo ženy a žáci (muži 5. místo) a postoupili do krajské soutěže na Zbraslavi, kde žáci ve velké konkurenci získali 5. místo a ženy 10. místo. V r. 1957 získaly v soutěži nejvyšší počet bodů – 540 – vranovské žákyně v počtu 12 pod vedením Jarky Kotrabové.

        Na počátku 60. let byla za pomoci vranovských požárníků ustavena MJ SPO ve Vranovské Lhotě s počátečním stavem 9 mužů. Tento pokus však ztroskotal a již v r. 1963 se 7 zbývajících mužů přihlásilo do MJ SPO Vranov. V r. 1971 bylo utvořeno v rámci MJ požární družstvo z členů JZD a cvičilo se k rychlému zásahu v případě požáru.

        Úspěšná činnost požárníků, zvláště v prevenci (provádění domovních protipožárních prohlídek z pověření MNV) se projevila i v podstatném snížení počtu požárů.

        Od r. 1945 se vranovští hasiči – požárníci zúčastnili likvidace 25 požárů v obci a okolí, nejčastěji hospodářských budov, stohůa lesa. Takédokonalejší technika i odborná připravenost přispěla k minimalizaci napáchaných škod. Požárníci dokázali (často i ve spolupráci se sousedními sbory) prodloužit vedení od vzdálenějších vodních zdrojů: při lesním požáru u Bučiny 1963 společně se strojem bělčickým nataženo 850 m hadic, při požáru stohu v Bezděkově v r. 1981 960 m hadicového vedení. Požárníci též pomáhali při likvidaci jiných živelních pohrom, zejména po dešťových záplavách -ve Vranově, v Bezděkově i v Mačovicích a Lhotě.

        Úspěšná činnost vranovských hasičů – požárníků je samozřejmě spojena s vysokou osobní účastí občanů obce. Jen za poslední půlstoletí prošlo členstvím ve sboru přes 100 občanů a mládeže. Hasičský sbor, později MJ Svazu požární ochrany utužuje vztah svých členů k organizaci také v péči o ně v oblasti mimo hasičské, zvláště společenské a kulturní. Tak počátkem 60. let zavedli akci předání věcného dárku k významným dnům členů, jako jsou „kulaté“ narozeniny, svatba apod., jmenování čestným členem sboru ( v r. 1962 Josef Prošek).

        Pravidlem se také staly zájezdy, zejména vlastivědné, a to téměř každoroční na zemědělskou výstavu „Země živitelka“ v Čes. Budějovicích, často na jižní Moravu včetně zábavy ve vinném sklípku (Lednice, Macocha, Velké Němčice v rámci vzájemné družby, Znojmo, Slušovice), ale též za požárnickou tématikou do Litoměřic, do Brna na výstavy požární techniky. Zájezdů se mohou účastnit i nečlenové sboru.

        Poslední tradiční hasičský ples před válkou se konal ještě v r. 1940. Ihned první rok po válce v r. 1946 byla tato významná společensko-kulturní tradice obnovena a trvá dodnes. Byly obnoveny také pouťové, letní a posvícenské zábavy a pravidelně se koná i dětský maškarní karneval, MJ SPO se také podílí na rozloučení dětí se školním rokem a s prázdninami. V některých letech MJ uspořádala i dožínky, slavnost kácení máje, estrádu na rybníce, promítání filmů.

        Na plesech a tanečních zábavách se střídaly různé kapely, nejvíce hudba p. Pohůnka z Kněžatí, Novotného z Chocerad (Chotýšan), ZK Jawy Týnec s ved. Jar. Hruškou, ale též sázavská hudba p. Čvančary, Narex Bystřice, Sestrouňačka z Červeného Hrádku, soubor p. Hotového, velký ohlas mělo i vystoupení dechové hudby „Amati Kraslice“, hudby „pohraniční stráže“ z Benešova, Maršovanky a Pivovarské kapely s ved. p. Štičkou. Pro mládež organizovala MJ i diskotéky a zábavy s moderními kapelami jako Septakord PH Praha n. CODA Jana Krejzara z Týnce n. Sáz.

        Řadu let vyhrával Dechový soubor SPO Vranov pod vedením Jana Pohořalého a později Jos. Šusty z Čerčan, v poslední době často obohacují zábavu „Vašáci“ z Vranovské Lhoty. I v poválečném období jsou čisté zisky z tanečních zábav a zvláště z plesů s tombolou významným finančním přínosem do pokladny MJ SPO. Např. čistý zisk z plesu 18.1. 1948 představoval 8386,- Kčs (ve staré měně),v novější době z plesu v r. 1980 6131,- Kčs. zisk však není jediným cílem, neboť MJ byla ochotna i na režii zábavy doplácet v zájmu udržení tradice a přízně obecenstva.

        Po válce vranovští hasiči ještě bohatěji obnovili a rozvinuli i ochotnické divadlo, o něž měl největší zásluhu nadšený divadelník a režisér Jan Šesták. Tak např. v r. 1947 sehráli 4 divadelní představení, v r.1948-5 a v r. 1949 7 představení. S některými hrami vystoupili pohostinsky i mimo obec (ve Lštění, v Čeňovicích, v Choraticích).

        Významnou pomoc ochotníkům poskytl příznivec p. Dostál, který v Praze zakoupil soupravu divadelního jeviště a zařídil její dopravu do Vranova zdarma. V rámci spolupráce se Sokolem Vranovská Lhota si vranovští ochotníci půjčovali kulisy od Sokola, v jehož dramatickém odboru vykonal Jan Šesták mnoho záslužné práce jako režisér.

        I po únoru 1948 se hasičům podařilo ještě uspořádat oslavy k výročím významných osobností 1. republiky: 20.1. 1946 oslavu narozenin presidenta dr. E. Beneše, v r. 1946 a 1947 vatru v předvečer narozenin (6.3.) presidenta T.G. Masaryka. V předvečer 98. narozenin TGM 6.3. 1948 vyšel v 18.45 průvod hasičů a občanů z Vranova v čele se 4hořícími smolnými pochodněmi, u Bezděkova po hasičském signálu přednesl projev Josef Pilát, pochodněmi ze 4 stran zapálena vatra a závěrem zazpívána státní hymna. 18.10. 1948 se ještě sbor naposledy zúčastnil významné církevní slavnosti: 10 hasičů se zúčastnilo přivítání arcibiskupa Berana při biřmování ve vranovském kostele. Od té doby pak se sbor směl zúčastňovat jen slavností, vyhovujících poúnorovému režimu.

        MJ SPO pořádala také řadu slavností, týkajících se vlastní historie sboru. Mezi právem nejvýznamnější patřila oslava u příležitosti otevření nové hasičské zbrojnice, postavené vlastními silami sboru v letech 1965-1968. 12.9.1965 byly vykopány základy, 25.9. vyzděny, na práci do 20.11. 1965 se vystřídalo 30 občanů. Po zimě od 10.4. 1966 výstavbapokračovala, takže 30.10. 1966 byla dokončena hrubá stavba a zastřešena. Během roku 1967 byly provedeny dokončovací práce a 18. srpna 1968 s konalo slavnostní otevření nové zbrojnice za účasti významných hostů: předsedy OV SPO Terešáka, čl. OV Maříka, zástupců bratrských sborů Vlašimi, Pičína, Kondrace, Ouběnic, Poříčí n. S., Mrače, Čerčan, Bělčic, Kozmic a Teplýšovic. Součástí slavnosti bylo vystoupení bratrských jednot: žen z Kondrace, mužů z Pičína, Arneštovic a Jankova, a také předveden požární útok místní jednoty. V závěru slavnosti byli oceněni čestným uznáním členové, nejvíce se zaslouživší o výstavbu: Frant. Dráb st., Vl. Kodet, Jos. Kodet, K. Sova, Jar. Micka, Lad. Šusta, Jar. Šusta, Jar. Kos, V. Škvor (z Vranova), Jos. Brambora. K 50. výročí vzniku ČSR MJ SPO slavnostně zasadil na pozemku zbrojnice lípu, u níž byl o rok později uložen kámen, připomínající vznik republiky. V r. 1980 se požárníci zúčastnili slavnosti otevření kulturního domu, na jehož stavbě měli sami největší podíl. Šot z této slavnosti vysílala i Čs. televize. Vlastní oslavu 90. výročí založení sboru uspořádali v r. 1982 položením kytic k pomníku padlých a k hrobům zasloužilých členů sboru K. Sovy a J . Šestáka, slavnostní schůzí a okrskovou soutěží.

        Nejmohutnější a nejnáročnější oslavu uspořádala MJ SPO Vranov k 100. výročí založení sboru. Přípravy započaly již předem náročnými úpravami hřiště.

        Úvodem vlastní oslavy 5.9. 1992 byl průvod účastníků od nové zbrojnice k pomníku padlých. Průvod vedl vlajkonoš ve slavnostním stejnokroji, za ním 2 hasiči nesli věnec k pomníku, pak pár koní táhl zrenovovanou 100 let starou ruční čtyřkolovou stříkačku s osádkou v bílých uniformách, za ní pochodoval štáb v čele s velitelem, cvičící družstvo, hosté a obecenstvo. Za zvuků státní hymny byl položen věnec k pomníku padlých a oslava pokračovala na hřišti. Z tribuny přivítal hasiče i obecenstvo starosta SDH Jaroslav Šusta. V. Škvor, býv. předseda MNV, připomněl ve svém výkladu důležité události za 100leté činnosti sboru. Starosta obce Jar. Znamenáček zhodnotil činnost sboru v současné době. Zástupce OV SDH předal zasloužilým členům sboru věrnostní stužky. Benešovští hasiči z povolání pak předvedli svou moderní techniku, místní hasiči pak činnost renovované 100 let staré stříkačky a v námětovém cvičení předávání vody ze stroje na stroj. Pak následoval odchod s hudbou do sálu, kde proběhl kulturní program: loutkové představení pro děti, hudba k poslechu, promítání filmů z činnosti místního sboru a taneční zábava. Na valné hromadě 1993 byla všem členům sboru předána pamětní vlaječka k 100. výročí založení SDH.

        Vedle takových radostných událostí prožívali hasiči i okamžiky smutné. To bylo, když se účastnili posledního rozloučení se svým členem nebo nejbližším jeho příbuzným. Vranovští hasiči nikdy neopomenuli postavit čestnou stráž u rakve, doprovodit zesnulého na poslední cestě a nad hrobem se s ním rozloučit. Od r. 1945 se zúčastnili pohřbu přes 50 svých členů a jejich blízkých. Nejsmutnější pro sbor byly pohřby zakládajících a zvlášť zasloužilých funkcionářů a členů: Jana Šestáka st. (1947), Frant. Šusty z Čerčan (1947), Karla Znamenáčka z Vranova (1948), Frant. Klauze z Bezděkova a Frant. Moudříka z Vranova (1949), Jana Sovy (1956), Josefa Kodeta st. (1958), Josefa Luxemburka (1965), K. Kováře z Mačovic (1970), K. Řezby (1973), Karla Sovy (1976), Jana Šestáka (1980), Jana Pohořalého (1980), Jaroslava Znamenáčka (1983), Ladislava Šusty (1982), Josefa Starosty (1983), Vladimíra Kodeta (1987). Jaroslava Micky (1989) a Jana Málka z Vranovské Lhoty.

        Od těch, s nimiž se musel sbor navždy rozloučit, přebírali štafetu další členové a funkcionáři. V některých rodinách vznikla tak silná tradice, že již 4. generace pracuje v hasičské organizaci. Mezi takové tradičně hasičské rodiny je možno počítat rodinu Kodetovu, Znamenáčkovu – Čutovu, Šustovu, Luxemburkovu, Sovovu, Pohořalých, Starostovu, Pilátovu.

        Za úspěšnou i vynikající práci v hasičstvu se dostalo v posledních 50 letech řadě jednotlivců i celé organizaci sboru ve Vranově mnoho ocenění různého stupně při různých příležitostech. Předně je to množství diplomů a čestných uznání z okrskových a okresních soutěží v nichž se vranovští hasiči a požárníci umísťovali tradičně na čestných, ne-li čelných místech.

        Koncem roku 1967 má již MJ SPO 2. nositele „Vzorného požárníka II. stupně“ a 15 nositelů odznaku „Vzorný požárník III. stupně“.

        V r. 1973 obdrželi čestné medaile za věrnost Ladislav Šusta a Ladislav Malý (30 let) a Jos. Pilát, Frant. Dráb, Zdena Sovová, Lad. Pohořalý, Jar. Sahula a Václ. Škvor (20 let), za dlouholetou činnost ve funkcích obdrželi Jaroslav Micka bronzovou a Karel Sova stříbrnou medaili v r. 1964. Pamětní medaili u příležitosti 50. výročí vzniku ČSR obdrželi v r. 1968 Jar. Micka, Jos. Pilát, Jar. Znamenáček a Jan Šesták a čestné uznání Lad. Straka, Jan Málek a Jos. Brambora.

        Nejvyššího ocenění ke 100. výročí vzniku hasičských jednot se dostalo: čestné uznání Jos. Pilátovi a Jos. Luxemburkovi, bronzová medaile Karlu Sovovi, stříbrná medaile Jaroslavu Mickovi a zlatá medaile Janu Šestákovi.

        Čestné uznání za aktivní činnost obdržela MJ SPO Vranov v r. 1964 od Krajského výboru SPO, na okresní konferenci SPO v Benešově v r. 1972 byla MJ Vranov hodnocena 3. místem v okrese.

        Oceněním kvality sboru a jeho funkcionářů bylo i zvolení K. Sovy okrskovým velitelem na řadu let a Jana Šestáka členem KV SPO v r. 1964 a v r. 1960 na okresní konferenci okresním velitelem, již vykonával téměř 20 let. Nejlepším předpokladem k příkladné vysoké funkci u Jana Šestáka byla jeho téměř celoživotní práce v základní hasičské jednotě, takže mohl rozvážně a při tom rázně velet celé okresní hasičské organizaci. Přitom ale zůstal stále nápomocen vranovské MJ SPO. Právem byl v r. 1981 okresním výborem SPO vyznamenán „Im memoriam“. Nejvyšším oceněním za hasičskou a veřejně prospěšnou práci pro obec bylo „Čestné uznání ministerstva vnitra“ udělené v r. 1985.

        Když hodnotíme uplynulých 110 let existence vranovské hasičské organizace, která ve zdraví přežila 4 převraty a 4 politické režimy, uvědomujeme si, co usilovné a obětavé práce dalo udržovat členskouzákladnu, ale dokonce ji podstatně rozšířit tak, že v r. 2000 má 63 členů. Kromě aktivity a kázně členů však hlavním klíčem k úspěchu byl a je výbor organizace. Vranovští hasiči a požárníci měli veskrze šťastnou ruku při volbě funkcionářů výboru, kteří zodpovědně a obětavě hasičský kolektiv řídili. Obdivuhodná je i vytrvalost a nezdolnost řady členů výboru, kteří mnohdy v určité funkci pracovali i desítky let. Pochopitelně tak bohaté dlouholeté zkušenosti, nabyté ve funkci, musely mít své dobré výsledky. Tak ve funkci starosty (předsedy) pracoval 15 let Josef Kodet st. (od r. 1936), jeho syn Vladimír Kodet 18 let a Jaroslav Šusta 22 let. Velitelem byl 14 let Jiří Čuta st. , 18 let tuto funkci zastává Jiří Čuta ml. Jednatelem (od r. 1935) 18 let byl Josef Luxemburk, dokonce 27 let byla jednatelkou Zdena Sovová. Funkci pokladníka (hospodáře) zastával Jaroslav Znamenáček st. 25 let, 23 let Ladislav Straka a přes 20 let Josef Kodet ml. Funkci preventisty zastával po 20 let Miloslav Šturc.

        Od 60. let byl výbor organizace rozšířen podle nových stanov Svazu požární ochrany o další funkce: referent CO, referent organizační, politicko-výchovné práce, materiálně technický referent, kulturní referent, referent mládeže, referent žen. V těchto funkcích se obvykle na kratší dobu vystřídali další členové výboru: Jan Šesták, Josef Starosta, Jan Pohořalý ml., Milan Kotraba, Josef Moudřík a Josef Brambora z Bezděkova, František Dráb, Václav Škvor, Zdeněk Pohořal a někteří další. Některé z těchto funkcí byly veskrze formální, přesto se jmenovaní hasiči podíleli na všestranné činnosti výboru různou měrou.

        Skutečným přínosem pro činnost sboru bylo naopak rozšíření výboru o kronikářku (převzala ji ke své funkci jednatelka Helena Holubková), která kroniku doplňuje od r. 1987.

        Zatím poslední etapou historie vranovského hasičského sboru je období po „sametové revoluci“ 1989. V r. 1990 federální výbor SPO ČSFR rozhodl o vzniku samostatných organizací v republikách, z „požárníků“ se opět stali „hasiči“. Po vzniku České republiky 1.1. 1993 ze Svazu požární ochrany vzniklo Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, ze základ. organizací SPO vznikly sbory dobrovolných hasičů. Odčlenských schůzí se hasiči vrátili k valným hromadám, od předsedy k starostovi SDH, z okresního výboru SPO je okresní sdružení SDH v čele se starostou Okr. sdružení SDH a místo okresní konference SPO se schází shromáždění delegátů sborů dobrovolných hasičů okresu. Jednání ve sborech je vedeno přísně demokraticky, což ostatně za celých 110 let SDH Vranov bylo za každých poměrů dodržováno.

        Byly schváleny nové stanovy SDH i zásady pro činnost okrsků. Vranov byl zařazen do okrsku Ostředek.

        V rámci vzniku Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje vznikl i jeho územní odbor Benešov (z hasičů z povolání), jehož působení bylo rozšířeno i na další havarijní události a bylo vytvořeno pevnější spojení s Policií ČR a zdravotnickou záchrannou službou. Součástí tohoto záchranného systému je zavedení jednotného varovného signálu „Všeobecná výstraha“ (140 vteřin trvající kolísavý tón sirény).

        SDH Vranov pokračuje ve své náročné užitečné všestranné činnosti, zvláště cvičební. Její výsledky ověřujepři námětových cvičeních v obci i mimo obec. Jedním z takových úspěšných cvičných zásahů byla i účast při nočním cvičení v Čerčanech, organizovaném Hasičským záchranným sborem Benešov. Během 7 minut bylo poplachem svoláno 22 hasičů a jejich účast v hašení pěnou byla úspěšná.

        Také v účasti na soutěžích prokazuje SDH Vranov dobré výsledky výcviku. V květnu 2001 v oblastní soutěži v Divišově obsadilo vranovské družstvo 1. místo za okrsek i oblast a získalo i cenu za vzorné chování.

        Úspěšné bylo i předvedení staré hasičské techniky v Jemništi pro tělesně postižené děti.

        Vranovští hasiči pokračují i ve veřejně prospěšné pracovní činnosti. Provedli v r. 1999-2002 náročnou obnovu staré hasičské kůlny, již je možno považovat za historickou památku obce. Mnoho času strávili hasiči i na značně pracných úpravách a rozšíření víceúčelového hřiště, které bude vhodným prostorem nejen při akcích k 110. výročí vzniku SDH Vranov.

        SDH Vranov myslí i na budoucnost sboru: v říjnu 2001 získali 13 mladých hasičů a pro jejich přípravu k hasičství vyslali na školení instruktorů a vedoucích kolektivů Jana a Martina Starostu a Jiřího Kodeta. SDH Vranov tak zodpovědně zajišťuje pro budoucnost ochranu zdraví, životů i majetku občanů, tak, jak to činila po celých 110 let své existence.

        Složení současného výboru Sboru dobrovolných hasičů ve Vranově rok 2002:

                                       Starosta:            Znamenáček Aleš

                                       Členové:            Krátký Jiří

                                                                 Čuta Jiří st.

                                                                 Čuta Jiří ml.

                                                                 Šusta Jiří

                                                                 Kodet Josef

                                                                 Pohořalý Jan

                                                                 Pohořal Zdeněk

                                                                 Holubková Helena

        Prameny:        Knihy zápisů o schůzích SDH Vranov

                               Korespondence sboru od r. 1892

                               Kronika sboru